V centru Remedium v Litvínově probíhají čtvrteční meditační setkání.
Na našich setkáních se učíme prostě jen sedět v Tichu a klidu.
Důvod je prostý — je to samotný základ spirituality.
Nejde o získávání nových konceptů, duchovních představ ani o snahu stát se někým lepším. Jde o obrácení pozornosti. O jemnou ochotu spočinout v Tichu a klidu vědomí, které je přítomné vždy.
Bez tohoto základu se spiritualita snadno stává jen sbírkou myšlenek, filozofií, učení a hledání. Mysl může donekonečna přemýšlet o pravdě, o vědomí, o probuzení — a přesto zůstávat odpojená od živé zkušenosti bytí.
Když jsme ale zakořeněni v Tichu a ve vědomí, všechno se proměňuje.
Vědomí samo je ve své podstatě tiché a klidné. Mysl může být neklidná, zahlcená, roztěkaná nebo unavená — ale vědomí zůstává tiché vždy. A právě to je jeden z nejhlubších objevů meditace.
Skutečné Ticho nezávisí na tom, zda je mysl klidná.
Mnoho lidí vynakládá obrovské množství energie na uklidňování mysli a přitom přehlíží, že Ticho a vědomí jsou zde už nyní — bez ohledu na to, co se odehrává v mysli, emocích nebo těle.
Na našich setkání společně usedáme do Ticha. Ne proto, abychom „něčeho dosáhli“, ale abychom se znovu ukotvili v tomto stále přítomném Tichu. Aby se nestalo jen myšlenkou nebo duchovní představou, ale živou zkušeností.
Postupně se učíme zůstávat v přímém prožívání těla. V živém pociťovaném vjemu. V jednoduché přítomnosti.
Právě tělo je branou.
Ne tělo jako objekt, který máme kontrolovat nebo opravovat, ale tělo jako živé pole vědomí.
Když se pozornost začne usazovat v těle, mysl pomalu ztrácí svou nutkavou dominanci. Ne silou. Ne bojem. Ne kontrolou. Prostě tím, že už jí není věnována veškerá energie.
A tehdy se začíná objevovat zvláštní jednoduchost bytí.
Často žijeme v jakémsi transu malého já — v přesvědčení, že jsme jen tento člověk se svými starostmi, příběhy, hledáním, obavami a snahami. Neustále živíme svůj osobní příběh a znovu potvrzujeme sami sebe skrze myšlení, reakce a vnitřní komentář.
Ale toto „já“ je jen pohyb uvnitř vědomí.
Proměnlivý proud myšlenek, emocí, reakcí a podmínění.
Podstata spirituality nespočívá ve zničení ega ani ve zbavení se sebe sama. Nejde o útěk od lidskosti. Jde jen o jemný posun pozornosti.
Od neustálého přemýšlení, hledání, porovnávání a vymýšlení…
k prostému vědomí.
A v tomto Tichu vědomí není nic, co bychom museli vyřešit.
Nic, na co bychom museli přijít.
Nic, čeho bychom museli dosáhnout.
Možná je to ten největší paradox spirituality:
že to, co hledáme, je přítomné už teď.
Blíž než dech.
Blíž než myšlenka.
Blíž než naše představa o tom, kdo jsme.