Ve cvičení, v meditaci, studiu – zkrátka v životě vůbec – existují dva způsoby, jak se člověk něco naučí nebo pozná:
- První je, že dostane hotovou odpověď – někdo mu poradí, vysvětlí, opraví… To může být užitečné, ale poznání většinou nezůstane dlouho, protože není úplně jeho vlastní. Je to jako když dostanete jídlo naservírované na talíři – můžete ho sníst, ale nevíte, jak ho uvařit, příště jste zase odkázaní na to, aby vám někdo navařil. Když člověk dostane hotovou radu, je to pohodlné. Ale často tím ztratí možnost růst. Stará čínská moudrost říká:
„Daruj člověku rybu a nasytíš ho na jeden den. Nauč ho rybařit a nasytíš ho na celý život.“

- Druhý způsob je, že si na to člověk přijdete sám. Zkoumá, zkouší, trénuje, hledá, vrací se k tomu. Jde vlastní cestou zkoumání, i když ta je delší a náročnější. Když ten okamžik přijde je to jeho, získá něco, co mu už nikdo nikdy nevezme – je to v těle, v krvi, v buňkách. Už to nikdy nezapomene. Protože si tu cestu vyšlapal sám.
Největší hodnota je v osobní zkušenosti, ne v převzaté radě.
Často je z dlouhodobého pohledu, z pohledu růstu užitečnější, když učitel ani nikdo jiný nedá na všechno hned odpověď, ale ponechá prostor pro to, aby student „nevěděl“ — to může být cenné pro jeho autentické učení a poznání (pokud má student o to zájem).
Naše kultura a naše školství vnímá nevědění jako slabost, nedostatek, selhání. Přitom nevědění může být bránou — je to prostor, kde se rodí zvědavost, živost a opravdové učení. Proto je nejprve potřeba změnit postoj k nevědění.
Nevědění není selhání. Je to brána.
Můžeš se uvolnit do Nevědění?
Informace vs. Poznání
Naopak naše kultura oslavuje „vědění“ ve smyslu mít informaci – znát odpověď, mít data, být rychlý v jejich získávání a šíření. To je společensky ceněné: kdo ví, vypadá chytře, má respekt. Tím jsme ale neúprosně lapeni v povrchnosti.
Ale opravdové poznání – to, které vzniká z prožité zkušenosti, z tápání, z nevědění, z cesty, kdy se věci stávají součástí našeho bytí – to už tak vysoko na žebříčku hodnot nebývá. Není viditelné navenek, nejde se s ním chlubit, nedá se předat jako fakt.
Přitom právě ono má skutečnou sílu, protože proměňuje člověka do hloubky.
Informace nakrmí mysl.
Poznání promění člověka.
Kdy jste naposledy zjistili, že informace nestačí – a že teprve prožitek vám dal skutečné poznání?
Otázka vs. Odpověď
Naše kultura si cení odpovědí. Často ale zapomínáme na to, jak cenné jsou otázky. Mnohokrát nás k opravdovému poznání nedovede rychlá odpověď, ale právě nezodpovězená otázka, která v nás zůstává a nutí nás zkoumat, hledat, zakoušet.
Odpověď můžeme vnímat jako zhroucení nekonečného potenciálu možností do jedné konečné varianty. Otázka naopak zachovává prostor pro zkoumání, kreativitu a prožívání v nekonečném potenciálu.
Proto je tak cenné učit se být s otázkou – bez spěchu po odpovědi. Právě v tom prostoru vzniká opravdové poznání. Odpověď je sice uklidňující, ale také omezující. Nezodpovězená otázka je učitel.
Otázka je jako semínko. Pokud ho nenecháme hned zakrýt odpovědí, může v nás vyrůst do hlubokého poznání.
Co je pro vás cennější: rychlá odpověď, nebo živá otázka, která vás vede?
Jak by se změnil váš život, kdybyste si dovolili zůstat s otázkou, naučili se uvolnit do nevědění a nechali se vést k poznání vlastní zkušeností?