Rubrika: Almanach

„Duše je jako hrad z jediného diamantu.
K jejímu středu je třeba projít temnotou mnoha komnat.“
— Terezie z Ávily

Nacházíme se uprostřed zimy — v čase, kdy je světlo stažené v hloubce, příroda odpočívá a připravuje půdu pro to, co přijde. Na povrchu se může zdát, že se neděje nic. Jen tma, chlad, zpomalení. Pod povrchem ale probíhá mocný proces.

Stejně tak se i v nás může ozývat tento proces stažení dovnitř a sestupu do hlubin — zimování. Období, kdy cítíme, že to, kým jsme dosud byli, už nás nenese dál. Jungovská psychologie tomu říká mortificatio — přirozená smrt určité části ega, která se naplnila. Mystici tomu říkali temná noc duše.

Temnota

Každá skutečná proměna začíná v temnotě, nejistotě, pochybnostech, zmatení a nevědění — tam, kde staré tvary v nás praskají, aby vznikl prostor pro nové. Alchymisté tomu říkali nigredo — zčernění, rozštěpení, rozrušení toho, co bylo dosud pevné.

Nigredo je krajinou bez mapy.
Člověk zde ztrácí orientaci — nejen v tom, co se děje, ale i v tom, kým je. Vše, co dříve dávalo smysl, poskytovalo oporu nebo se zdálo funkční, se rozpadá. Staré souřadnice přestávají platit a nové ještě neexistují.

Z psychologického hlediska je to temný bod obratu.
Ale když jím procházíme, nepůsobí to jako obrat — působí to jako konec.

Je to spojeno se stínem, se smrtí, s hnitím, rozkladem, rozpadáním struktur — se vším temným a nepohodlným, čemu bychom se raději vyhnuli, a přesto se s tím v průběhu života znovu a znovu setkáváme.

A je důležité to říct otevřeně:
tyto zkušenosti mohou být nesmírně bolestné — nejen svou intenzitou, ale i tím, jak dlouho mohou trvat. V utrpení často ztrácíme pocit času. Může se zdát, že to takhle bude navždy. Že tma nemá konec.

Smrt

V mortificatio se nacházíme mezi dvěma světy — staré už umírá, ale nové ještě neznáme.
Je to agonizující nevědění.
Nelze ho idealizovat; někdy člověka prostě pohltí.

Co v nás může – a možná potřebuje – zemřít?

Když procházíme mortificatio, může v nás umírat především starý obraz sebe sama — ego, které si nárokovalo kontrolu, jistotu a pocit, že „ví, jak má život vypadat“.

Může odcházet identifikace s rolí, vztahem či posláním, které nás kdysi nesly, ale už nedokážou unést to, čím se stáváme.

Často se rozpadá také nevinnost či idealismus, s nimiž jsme vstupovali do života, i nezralé instinktivní strategie, které nás měly kdysi chránit, ale začaly nás odvádět od středu.

To, co umírá, není život sám —
odumírá forma, aby se mohl uvolnit prostor pro hlubší, pravdivější bytí.

Součástí tohoto umírání bývá i dočasný pocit prázdna a ztráty smyslu — ne jako selhání, ale jako přechodový prostor, v němž se nové teprve rodí.

Je to skutečný konec — bez záruky, bez naděje, bez jistoty, že se kdy objeví něco jiného.
Člověk má pocit, že se to už nikdy nezmění, že to potrvá navždy — a že je to víc, než lze unést. Přesto někde na pozadí tuší, že jediné, co zbývá je setrvat a snést.

Na archetypální rovině se tento proces zrcadlí i v příběhu Krista — ne jako náboženské dogma, ale jako obraz duše vystavené krajní ztrátě kontroly. Setkáváme se zde s plnou tvrdostí mortificatio: „Bože můj, proč jsi mě opustil?“ — i s okamžikem odevzdání: „ne má vůle, ale tvá.“

Mortificatio nelze přeskočit ani vybojovat; ego tu selhává a musí selhat. Nejsou záruky, jen odevzdání se procesu, který nás přesahuje.
Teprve přijetí skutečnosti, že ego neřídí celý život, umožňuje, aby se energie mohla stáhnout ze starých struktur a přeskupit se do nové formy.

Hnití, které živí

Po samotném zlomu často následuje další fáze, o níž se mluví méně: putrefactio — hnití, rozklad starého postoje. Rozklad, který uvolňuje to, co bylo dlouho skryté a nezpracované — potlačené emoce, postoje a iluze — aby se z nich časem mohla stát výživa pro nové.

Nejdřív může přijít náhlý pád — ztráta práce, vztahu, smyslu.
A pak období vnitřní „nemoci“: brodění, převalování, zuřivosti, vyjednávání, odporu, opakovaného vracení se k témuž.

Je to proces, kdy se staré rozpadá tak dlouho, dokud nemůže být stráveno a integrováno.

Alchymie pro to používá obraz havrana nebo krkavce — ptáka, který požírá mrtvé. Intrapsychicky to symbolizuje instinkt, který „sežere“ energii starého a přetvoří ji v nový život: v let, vejce, mláďata — život, který povstává ze smrti.

Pokušení utéct

V těchto obdobích máme silnou tendenci vyhýbat se přirozenému procesu truchlení čímkoli, co dokáže rychle navodit pocit života — výkonem, dovolenou, novým vztahem, aktivitou, zaplněním času.
Někdy saháme spíše po jídle látkách, otupení či duchovních zkratkách. Směr je ale stejný — pryč od toho, co je.

Jsou to jen náhražky jara v zimě.

Je důležité říct, že nejde o slabost ani selhání.
Instinkt, který chce víc života, je sám o sobě zdravý — často se ozývá právě tehdy, když je bolest příliš velká a vnitřní prostor příliš těsný. Problém není v tom, že se impuls objeví — ale v tom, když na jeho popud jednáme a necháme se odvést pryč od probíhajícího procesu. I tento impuls patří k tomu, v čem je třeba setrvat a co je třeba snést.

Proto alchymisté mluvili o retortě — nádobě, která musí zůstat uzavřená, když to uvnitř kvasí, bublá a pálí. Proces je agonizující — a právě v něm se může proměnit to, co by jinak zůstalo destruktivní.

Zůstat

Proto nás zvu — nepředbíhejme jaro.
Nesnažme se hned vysvětlit, opravit, vyřešit.
Zkusme tuto zimu pobýt s tím, co se chvěje uvnitř.
Nespěchejme zpět k výkonu, činům, odpovědím.

Možná v nás teď něco umírá —
ne proto, že to selhalo,
ale proto, že to nové v nás potřebuje místo.

Kdybych si dovolil(a) zimovat…
co by se ve mně možná začalo uvolňovat?

Zimování není prázdnota.
Je to půda.

A tma není nepřítel duše.
Je její skrytou porodní bábou.

Je zima — nejen venku, ale i uvnitř tebe.
Teď není potřeba nic dokazovat.
Není to čas pro listy, květy, výsledky.
Je to čas pro kořeny… ticho, klid a nevědění.

Dovol si klesat hlouběji, jako semeno, které ještě neví, že se z něj stane strom.

Možná jsou v tobě komnaty, které se bojíš otevřít.
Možná tvary, které praskají.
Možná části tebe, které už dosloužily —
a přesto se loučí pomalu.

Zůstaň ještě chvíli.
Nepotlačuj ticho.
Naslouchej.

Ticho uvnitř není prázdné.
Je to půda, z níž jednou vyraší světlo.

Až přijde čas, poznáš to.
Teď ještě není jaro.

Teď je zima.
Tak zimuj.

Ve cvičení, v meditaci, studiu – zkrátka v životě vůbec – existují dva způsoby, jak se člověk něco naučí nebo pozná:

• První je, že dostane hotovou odpověď – někdo mu poradí, vysvětlí, opraví… To může být užitečné, ale poznání většinou nezůstane dlouho, protože není úplně jeho vlastní. Je to jako když dostanete jídlo naservírované na talíři – můžete ho sníst, ale nevíte, jak ho uvařit, příště jste zase odkázaní na to, aby vám někdo navařil. Když člověk dostane hotovou radu, je to pohodlné. Ale často tím ztratí možnost růst. Stará čínská moudrost říká:

„Daruj člověku rybu a nasytíš ho na jeden den. Nauč ho rybařit a nasytíš ho na celý život.“

• Druhý způsob je, že si na to člověk přijdete sám. Zkoumá, zkouší, trénuje, hledá, vrací se k tomu. Jde vlastní cestou zkoumání, i když ta je delší a náročnější. Když ten okamžik přijde je to jeho, získá něco, co mu už nikdo nikdy nevezme – je to v těle, v krvi, v buňkách. Už to nikdy nezapomene. Protože si tu cestu vyšlapal sám.

Největší hodnota je v osobní zkušenosti, ne v převzaté radě.

Často je z dlouhodobého pohledu, z pohledu růstu užitečnější, když učitel ani nikdo jiný nedá na všechno hned odpověď, ale ponechá prostor pro to, aby student „nevěděl“ — to může být cenné pro jeho autentické učení a poznání (pokud má student o to zájem).

Naše kultura a naše školství vnímá nevědění jako slabost, nedostatek, selhání. Přitom nevědění může být bránou — je to prostor, kde se rodí zvědavost, živost a opravdové učení. Proto je nejprve potřeba změnit postoj k nevědění.

Nevědění není selhání. Je to brána.

Můžeš se uvolnit do Nevědění?

Informace vs. Poznání

Naopak naše kultura oslavuje „vědění“ ve smyslu mít informaci – znát odpověď, mít data, být rychlý v jejich získávání a šíření. To je společensky ceněné: kdo ví, vypadá chytře, má respekt. Tím jsme ale neúprosně lapeni v povrchnosti.

Ale opravdové poznání – to, které vzniká z prožité zkušenosti, z tápání, z nevědění, z cesty, kdy se věci stávají součástí našeho bytí – to už tak vysoko na žebříčku hodnot nebývá. Není viditelné navenek, nejde se s ním chlubit, nedá se předat jako fakt.

Přitom právě ono má skutečnou sílu, protože proměňuje člověka do hloubky.

Informace nakrmí mysl.
Poznání promění člověka.

Kdy jste naposledy zjistili, že informace nestačí – a že teprve prožitek vám dal skutečné poznání?

Otázka vs. Odpověď

Naše kultura si cení odpovědí. Často ale zapomínáme na to, jak cenné jsou otázky. Mnohokrát nás k opravdovému poznání nedovede rychlá odpověď, ale právě nezodpovězená otázka, která v nás zůstává a nutí nás zkoumat, hledat, zakoušet.

Odpověď můžeme vnímat jako zhroucení nekonečného potenciálu možností do jedné konečné varianty. Otázka naopak zachovává prostor pro zkoumání, kreativitu a prožívání v nekonečném potenciálu.

Proto je tak cenné učit se být s otázkou – bez spěchu po odpovědi. Právě v tom prostoru vzniká opravdové poznání. Odpověď je sice uklidňující, ale také omezující. Nezodpovězená otázka je učitel.

Otázka je jako semínko. Pokud ho nenecháme hned zakrýt odpovědí, může v nás vyrůst do hlubokého poznání.

Co je pro vás cennější: rychlá odpověď, nebo živá otázka, která vás vede?

---

Jak by se změnil váš život, kdybyste si dovolili zůstat s otázkou, naučili se uvolnit do nevědění a nechali se vést k poznání vlastní zkušeností?

---

V dnešní době se většina naší pozornosti upírá ven – k povinnostem, obrazovkám, okolnímu dění. Naše tělo přitom zůstává stranou, často přehlížené, až odcizené. Přestali jsme mu rozumět. Mnozí si ho všimnou teprve tehdy, když se ozve bolestí, nemocí nebo únavou. A i tehdy ho často bereme spíš jako problém, který je potřeba „opravit“, než jako moudrého průvodce.

Přitom tělo s námi neustále komunikuje. Nenápadně, jemnými signály. Umění je zastavit se, obrátit pozornost dovnitř a začít znovu naslouchat. To není jednorázová zkušenost, ale cesta, která vyžaduje ochotu, čas a trpělivost.

Umíte rozlišit okamžik, kdy reagujete hlavou, a kdy opravdu vnímáte, co říká vaše tělo?

Naslouchání zevnitř

Každý den můžeme udělat malý krok k tomu, abychom se svému tělu přiblížili. Stačí na chvíli zpozornět – vnímat dech, pocit hladu, žízně, napětí ve svalech. Zastavit se a položit si otázku: Jak se právě teď cítí mé tělo? Odpovědí na tuto otázku není myšlenka, ale pocit v těle. Ten nemusí přijít hned, ale pravidelným obracením pozornosti dovnitř se vnímání těla začíná probouzet, začínáme tělesné pocity vnímat a rozlišovat.

Taková praxe přináší nejen více klidu, ale i schopnost lépe se o sebe postarat – fyzicky, emočně i psychicky.

Kdy naposledy jste se opravdu zastavili a vnímali své tělo?

Vtělené já

Výzkumy ukazují, že náš pocit identity má více vrstev. Ty vnější se vztahují k našemu příběhu, rolím a tomu, co jsme v životě zažili. Ale úplně v jádru stojí vtělené já – integrace signálů přicházejících z těla. Pokud tuto základní rovinu nevnímáme, můžeme mít zdánlivě všechno, co je považováno za úspěch, a přesto se necítit opravdu sami sebou. Teprve tehdy, když jsme schopni prožívat tělo zevnitř, začínáme zakoušet svou existenci jako naplněnou a pravou.

Co by se změnilo, kdybyste pravidelně věnovali pár minut jen tichému naslouchání svému tělu?

Odevzdání a opora

Praxe vnímání těla není jen o soustředění se na fyzické signály. Je to také o schopnosti uvolnit se, odevzdat se gravitaci, spočinout v náruči země, která nás neustále podpírá. Když dovolíme tkáním změknout, tělo se stává prostupnější. Vzniká vnitřní důvěra – že se máme o co opřít, že uvnitř sebe máme vše, co potřebujeme k celistvosti.

Proč se vracet k tělu

Když jsme od těla odpojeni, žijeme víc v hlavě než v přítomnosti. Snadno pak saháme po rozptýleních, která nám na chvíli otupí pocity – ať už je to práce, povinnosti, nebo třeba alkohol, cigarety. Ale to, co hledáme, se nachází uvnitř nás. Tělo je brána k vědomějšímu životu, k soběstačnosti a k zakotvení v sobě.

Cesta zpět do těla je cestou k sobě. A právě skrze ni můžeme objevit tichou přítomnost, která nás nese.

---

Jak by vypadal váš den, kdybyste ho žili z pocitu ukotvení v těle?

Drazí přátelé a klienti,

Doufáme, že si užíváte pohodové léto 🌞

Jako každé léto je u nás v provozovně klidněji, klienti se trousí po skrovnu a to nám dává prostor postarat se o věci, na které za plného provozu není čas. Neleníme a chystáme pro Vás spoustu novinek, rozšíření našich služeb, školíme se, studujeme, trénujeme a posouváme se😁

Bicom jsme dovybavili a pořídili ❗️10 ‼️ 😲 nových sad a dvě nové elektrody, což značně rozšíří záběr terapie a nabídne další možnosti v obnově fyzického a psychického zdraví. Krom jiného teď můžeme:

🍀 vytestovat intoleranci nebo alergii na různé potraviny s novou sadou Potraviny a vytestované intolerance následně ošetřit biorezonančními programy

🍀 odhalit a vyrovnat bloky v 7 hlavních čakrách na všech třech úrovních vědomí a najít hluboce zakořeněné psychologické problémy s Čakry a psychické bloky. Absolvovaný seminář Řešení psycho-emocionálních problémů pomocí metody Bicom nám poskytl metodiku pro terapii potíží jako: zvládání stresu, únava nadledvi, fóbie, deprese, panické záchvaty a poruchy a vyrovnání emocí přes 5 orgánů

🍀 ponořit se hlouběji do psychoenergetické rovnováhy s Testovací sadou Jin a Jang, což nám rozšíří možnosti stávající terapie podle 5 elementů

🍀 věnovat se důkladněji pohybovému systému s novou sadou Sportovní medicína, která se zaměřuje mimo jiné na měkké tkáně (fascie) a klouby. K tomu nám poslouží také nová Kloubová sonda

🍀 testovat dopodrobna viry a plísně (včetně 8 druhů herpesvirů a 2 EBV) a v případě potřeby zacílit konkrétními frekvencemi na patogeny způsobující potíže

🍀 testovat dopodrobna bakteriální zátěž (včetně 5 druhů borélií) a v případě potřeby zacílit frekvencemi na jejich vyvedení

🍀 testovat a harmonizovat hormonální systém včetně eliminace stresových hormonů z organismu

🍀 regulovat bloudivý nerv a tím i různorodé potíže, které z jeho nesprávné funkce plynou

Novinky čekají také zájemce o terapii zvukem, rozšířili jsme naší sbírku terapeutických ladiček o Solfeggio frekvence a prošli dvěma rozšiřujícími workshopy u věhlasných učitelů zvukové terapie John Beaulieu a Tony Nec😇

Dále jsme se proškolili a přibrali na palubu fenomenální produkty firmy Myco Medica, Yao Medica a Care Medica, které budou u nás k zakoupení či objednání 💓

V neposlední řadě jsme rozšířili také lektorskou činnost a můžete vybírat z většího množství seminářů 🙌

Navštivte naše stránky a vyberte si z našich služeb.
Jsme tu pro Vás a těšíme se na Vaší návštěvu 🤗

Ptáme-li se kde má naše cesta do středu začít, pak odpovědí musí být tělo. Je sice pravda, že každý se na své cestě nacházíme někde jinde, vycházíme z jiného bodu, přesto ale platí pro každého, kdo fyzické tělo má, že není možné tuto základní instanci přeskočit. V dnešní době je velmi moderní chtít a pokoušet se pracovat hned s energií a vědomím, zatímco tělo je slabé, nemocné a podvyživené. Existují dokonce i duchovní směry, které vedou lidi touto cestou. Z dlouhodobého pohledu takovéto snažení nenese ovoce a člověk se stejně dostane do bodu, kdy bude muset začít tělo vnímat a vrátit se k práci na něm, k péči o něj. Takovéto snažení může být navíc velmi nebezpečné.

Stejně tak jako strom roste z kořenů a dům se staví od základů, tak je pro člověka fyzické tělo jeho kořenem, jeho základem. Všimni si, že strom nikdy nezačíná růst od koruny dolů ke kořenům ani dům se nikdy nestaví od střechy dolů k základům. Nemá-li strom pevné kořeny a roste jen do výšky, pak stačí menší poryv větru a strom spadne. Nemá-li dům pevné základy a přesto mnoho pater, čeká ho většinou stejný osud. Ani pro člověka není bezpečné snažit se růst do výšky bez pevného základu a zakořenění. V lepším případě se do žádných výšin ani nedostane, protože ho to tam nepustí. Potom je bloumá ve fantaziích vlastní mysli, které za výšiny považuje. V tom horším případě se mu i podaří na čas se do výšin vyšplhat, pád který následuje, bývá ale hodně bolestný.

Nejbezpečnější cesta, která pro lidské bytosti existuje, začíná prací na těle a péčí o něj. Tělo, je náš dopravní prostředek na tomto světě a kvalita našeho života se od něj z velké části odvíjí. Ne nadarmo se říká: “Ve zdravém těle zdravý duch”. Pokud tělo dlouhodobě přehlížíme, samo se nám ozve prostřednictvím stále se stupňujících neduhů.

Na úrovni fyzického těla je mnoho způsobů péče a každému může vyhovovat něco jiného. Obecně vzato je v první řadě potřeba věnovat tělu láskyplnou pozornost, pak tělo otevřít a pročistit, vyživit, posílit a ozdravit. Základem je mít dostatek vhodného pohybu a cvičení, vyváženou stravu a výživu, kvalitní odpočinek a spánek.

Hledejme tedy Remedium nejprve na úrovni těla. Jaké jsou způsoby péče o fyzické tělo a jak s nimi můžeme pracovat? Jaká je ta zlatá střední cesta na materiální úrovni a jaké návyky přibližují rovnováze? Které ze způsobů péče o tělo vyhovují právě tobě? Věnuješ dostatečný čas a energii péči o tělo a činnostem, které mu prospívají? Jak se vlastně cítíš ve vlastní kůži, je ti v ní dobře nebo ani tak moc ne a proč? Co pro své tělo můžeš udělat ještě dnes?

Vítáme Tě na stránkách centra Remedium ♥️

Co toto magické slovo znamená?
V minulosti se název – REMEDIUM (což znamená ZPĚT KE STŘEDU), používal k označení léčivého prostředku.

Náš systém se skládá z TĚLA (fyzická, materiální část), ENERGIE (energetické tělo) a DUCHA (naše vědomí). Všechny tyto naše části potřebují odlišnou péči. Přesto, pečujeme-li o jakoukoliv svojí část, má to vliv na všechny ostatní. Ve skutečnosti naše jednotlivé části totiž nejsou oddělené, prolínají se, vzájemně ovlivňují a tvoří jeden celek.

Co se týče našeho středu, je MEDITACE bezpochyby nejdůležitější léčivý prostředek, velká medicína. Nakonec nezůstane nikdo ušetřen cesty do vlastního nitra a právě zde nabízí meditace velkou pomoc. Meditace se zaměřuje na střed. Stane se sama vlastním léčivým prostředkem. Neboť vždy, když ztrácíme svůj střed, onemocníme.

Cesta do středu je jen jedna, ta zlatá střední. Je ale mnoho způsobů, které jsou na této cestě nápomocné, pomáhají nám cestu do nitra objevit a zůstávat na ní, neztrácet správný směr. Ve světe protikladů je totiž tak snadné směr ztratit a z cesty do středu sejít!

Zajímají-li Tě tato témata, chceš se inspirovat a vydat na společnou cestu hledání Remedia na různých úrovních svého bytí, pak jsi na správném místě.

Těšíme se na společné cestování 🙏